Naše zvídavá krvinka vystřelila ze srdce rychlostí blesku a vyrazila za dalším dobrodružstvím. Měla ráda tyhle starty. Vždycky se těšila, co po cestě zažije a jaké kamarády potká.
Tentokrát se dostala až do nosních kapilár, uzoučkých drobných cévek těsně pod nosní sliznicí. Toto místo jí vždy přišlo zajímavé, protože odtud mohla sledovat, co se děje v samotném nose, a to ji bavilo. U vstupu do nosní dírky bylo totiž pokaždé rušno.
Pravidelné přívaly čerstvého vzduchu sem i teď vnášely kyslík a hbitě se tu pohybovala parta malých zametačů, Řasinek, kteří s vervou vymetali z nosní dírky ven všechna drobná smítka prachu, pylu, kouře a podobně, jež přiletěla ve vzduchu. Občas taky nějaké větší zrnko obalili průhledným hlenem a poslali ho do krku, aby ho tělo mohlo spolknout. Krvinka si užívala, že má na své straně klid a může pozorovat ten ruch uvnitř.
„Jé, Krvinka vypadá, že by si k tomu sledování dala popkorn!“ uslyší najednou za sebou rozesmátý, ale přátelský hlas.
Vždyť to je Neutrofil, její kamarád z řad bílých krvinek, a doprovází ho další známá tvář, Destička.
„Je to tady náhodou ohromně zajímavé,“ mávne jim Krvinka na pozdrav. „Chcete se taky dívat? Řasinky zase vymetají nečistoty ven z nosu. Je to zábava!“
Destička s Neutrofilem na sebe trošku pochybovačně kývnou.
„No, možná bychom se tu na chvilku mohli zastavit,“ připustí Destička. „Dneska se hrozně nudíme. Představ si: žádné zranění, ani malinká ranka, prostě nic!“ dodá zklamaně.
Krvinka se usměje. Kamarádku Destičku a její posedlost trhlinami na kůži dobře zná. Destička každé, i nejdrobnější zranění na povrchu kůže okamžitě spěchá ošetřit a zacelit. Je to její práce a celoživotní záliba. A Neutrofil, ten jí bývá v patách, protože každou trhlinu následně odborně vyčistí.
„Pro mě je fajn, když se chvíli v těle neděje žádné drama,“ opáčí Krvinka. „Ale chápu, že každý z nás dává přednost něčemu jinému.“
„Drama, to je naše!“ zvolá Neutrofil, jako by to byl bojový pokřik. Pak otráveně doplní: „Jenže teď se nudíme a můžeme se tu akorát poflakovat. Ach jo.“
Krvinka chce namítnout, že tady je přece něco ohromně zajímavého, co může pozorovat, ale nestihne nic říct. Vtom totiž vidí, že se nosní dírkou dovnitř prodral nezvaný host: velké a dráždivé prachové zrnko! Krvinka zalapá po dechu a naznačí kamarádům, že se teď mají dívat taky. Co se stane?
Řasinky si vetřelce samozřejmě okamžitě všimly. „Hej rup!“ „Všichni naráz!“ „Odvalíme ho!“ vydávají pokyny jedna přes druhou a jejich košťátka neúnavně kmitají. Jenže tohle prachové zrnko je nejspíš příliš velké…
A najednou se mezi Řasinkami objevil někdo nový, nervová buňka. Rozhlédne se po prostoru, a už bere do ruky vysílačku. „Tady Nervík, tady Nervík! Hlásím se z nervového zakončení trojklaného nervu. Poplach! Vetřelec! Vyšlete pomoc!“
Krvinka si všimla, že se Destička a Neutrofil přestali tvářit znuděně a naopak nenápadně sledují dění v nose. Možná jsou ve střehu pro případ, že by došlo k protržení sliznice? To by rozhodně byli v sedmém nebi.
„Tady kýchací velitelství, zdravíme z prodloužené míchy. Díky za informaci, zahajujeme pomocný manévr!“ ozve se pak z Nervíkovy vysílačky rozhodný hlas.
„Páni!“ Krvinka se raduje. To je zase dobrodružství! A tentokrát ho dokonce může sledovat z pohodlí a bezpečí…
„Wow!“ hlesnou už i Destička s Neutrofilem a ženou se dopředu, aby měli co nejlepší výhled. Tak přece jen je situace zaujala…
„Krvinko, a co se stane dál?“ ptají se nadšeně.
„No, to ještě nevím,“ musí přiznat Krvinka a sama hoří nedočkavostí.
„Ha, třeba to tu za chvilku celé vybuchne!“ zaraduje se Neutrofil. „To by bylo něco!“
„A co bys jako dělal? Šel uklízet?“ zpraží ho Destička.
„Hm,“ zamračí se Neutrofil uraženě. „Však tohle není ani tvoje parketa.“
„Taky nemusí,“ odpoví Destička s klidem. „Může mě to třeba inspirovat.“
Ale to už je Krvinka umlčí: „Mlčte a dívejte se! Copak chcete celou tu akci protlachat?“
A opravdu, něco už se děje. Vnímají, jak se najednou o něco výš zavírají obě oči… Svaly kolem nosu se stahují, jsou napjaté jako struny… Řasinky stojí v pozoru i se svými košťátky… A pak, prudký nádech, šup! Krvinka ucítí silný proud vzduchu valící se rychle do nosní dírky.
A pak…
PČÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍ!
Zaburácel ohlušující zvuk. Neuvěřitelnou rychlostí se nosem prohnal prudký, nekontrolovaný výdech. Kamarádi se přidrželi, aby je silná rána neodhodila pryč. Ten zvuk poznali, bylo to kýchnutí. A pak Krvinka opatrně vyhlédla.
Prachový nepřítel byl pryč!
Kýchnutí ho odválo jako nic.
„To bylo super! Taková šupa!“ smál se zase Neutrofil.
„A jak rychle ten vzduch tu prachovou částečku vypudil!“ žasla Destička.
„Řekla bych, že to byl reflex,“ zamyslela se Krvinka. „Bylo to rychlé a automatické, že? Jsem ráda, že jsme to mohli vidět v přímém přenosu!“
„To je vážně bomba,“ usmívala se Destička blaženě.
„Ale ale, na to, že tu je nuda, jste docela u vytržení!“ popíchla je s úsměvem Krvinka, ale měla radost, že zase společně zažili dobrodružství.
Řasinky na sliznici se mezitím vrátily ke své obvyklé klidné činnosti, hbitě vymetaly drobné nečistoty ven z nosu. Jako by se ani nic nestalo. Naše tělo je vážně úžasné, napadlo Krvinku. Ve vteřině si s problémem poradilo, a tentokrát stačilo jen se dívat.
„Tak ahoj, Krvinko, a díky za pozvání do kina! Příště přineseme ten popkorn!“ poplácala Krvinku vesele po zádech Destička, a pak už i s Neutrofilem spěchala krevním řečištěm dál. I Krvinka vyrazila na další pouť.
A jelikož krvinka denně absolvuje asi 1 400 tělních oběhů, je před námi celá řada dobrodružství. Ale to zase někdy příště.
Co jsme se naučili
- Kýchnutí je reflex, kterým tělo automaticky vyhání z nosu vše, co tam nepatří.
- Řasinky na sliznici neustále „zametají“ a snaží se nečistoty zachytit ještě dřív, než dojde na kýchnutí.
- Když se podráždění nepodaří zvládnout hned, citlivá nervová zakončení to okamžitě nahlásí „kýchacímu centru“ v mozku.
- Kýchací reflex se spustí automaticky, když nervová soustava vyhodnotí podráždění jako dostatečně silné. Kýchání tělo většinou spustí samo, bez vědomého rozhodnutí. Někdy se dá na chvíli potlačit, ale není snadné ho ovládat.
- Tělo má na různé úkoly různé specialisty (třeba destičky na opravu cév nebo neutrofily na obranu proti vetřelcům), a ne každá situace potřebuje pomoc od všech najednou.
