Jsem Terka a ráda vymýšlím způsoby, jak dětem přiblížit vědu tak, aby je bavila. Vystudovala jsem molekulární biologii a genetiku a devět let jsem pracovala jako embryolog. Byla to práce plná detailů, trpělivosti a respektu k životu. Dnes se věnuji marketingu, komunikaci a baví mě, když můžu složité věci převyprávět jednoduše, lidsky a s nadhledem.
Po večerech odpočívám u akvarelu. Maluji, ilustruji a tvořím vzdělávací hry pro děti, které propojují příběh, pohyb, luštění a zvídavost. Můžete je najít ke stažení nebo zakoupení na mém e-shopu Kidventure.
Inspiraci beru hlavně doma. Ráda trávím čas s rodinou venku, v lese, na horách nebo jen tak na zahradě chaty. S dětmi objevujeme, ptáme se, zkoušíme a občas se i ztratíme, ale právě to je na tom nejlepší. Krvinka vznikla přesně z tohohle typu společných momentů.
O Krvince
Krvinka pro mě není jen jedna knížka, je to celý svět, který mi roste pod rukama už několik let. Vznikala pomalu, po večerech, mezi prací a rodinou. Každou ilustraci maluji ručně akvarelem. Chci, aby lidské tělo bylo zobrazené reálně, ale zároveň mile a bez strašení.
Dnes mám hotové Dobrodružství červené krvinky, interaktivní gamebook o lidském těle, který má přes 240 stran. Dítě příběhem neprochází jen jako čtenář, samo se rozhoduje, kudy se vydá dál, plní úkoly, luští a postupně objevuje, jak fungují orgány, buňky i celé soustavy. Je to zábava, vzdělávání a rozvoj zvídavosti v jednom, a často i skvělý start pro společné rozhovory o těle a zdraví.
V hlavě už mám mnoho dalších nápadů. Krvinku bych postupně chtěla rozšířit do portálu plného her na téma lidského těla, aby děti mohly objevovat další příběhy, výpravy, šifry a mini mise podle toho, co je zrovna nejvíc zajímá.
Hravá anatomie lidského těla
Lidské tělo je tu vysvětlené srozumitelně, zároveň je knížka velmi odborná. Děti se přirozeně seznamují s orgány, buňkami i jejich funkcemi skrze příběh, šifry, obrázky a úkoly. Učí se v souvislostech, ptají se a objevují, místo aby si jen pamatovaly pojmy.
Učení formou dobrodružství
Krvinka není knížka, kterou si dítě jen přečte. Je to cesta plná rozhodování, luštění a malých výzev. Dítě samo volí, kudy se vydá dál, a učení tak probíhá nenápadně, hravě a s pocitem, že je součástí příběhu.
Jak Krvinka vznikala
Když se mě někdo zeptá, jak Krvinka vznikala, nejvíc to vystihují dvě slova: po kouskách a dlouho. Všechno maluji ručně akvarelem na papír. Za ty roky jsem spotřebovala asi deset akvarelových sad, úplně nejrychleji mizí červená. Aspoň je to praktické, děti po mně vždycky zdědí ty staré a mají s čím tvořit dál.
Každou namalovanou stránku potom skenuju a skládám ji ve vrstvách v grafickém programu. Je to trochu jako puzzle, jen místo dílků máte stovky souborů, poznámek a nápadů, které se musí potkat na správném místě. A ano, celý gamebook jsem předělávala čtyřikrát. Poprvé proto, že jsem byla nezkušená a výstupy se nedaly použít, podruhé protože měl přes 320 stran a byl zbytečně dlouhý, potřetí a počtvrté kvůli tomu, že jsem změnila, jak se v příběhu pohybujete.
A teď? Verze pět je konečná, protože jinak mě klepne.
