Naše zvídavá krvinka vystřelila ze srdce rychlostí blesku a vyrazila za dalším dobrodružstvím. Měla ráda tyhle starty. Vždycky se těšila, co po cestě zažije a jaké kamarády potká.
Tentokrát plánovala vyrazit do mozku na návštěvu za svým starým známým neuronem. Bylo jí jasné, že mu tím udělá radost. Neuron je totiž kyslíkový nenasyta a velký energetický žrout. Vlastně jí ze všech kamarádů přidával nejvíce práce. Na druhou stranu byly návštěvy u něj v mozku vždy fascinující.
Mozek je řídicí centrum nervové soustavy a celého těla, ale zároveň i obrovská živá síť. V této síti spolupracují nervové buňky (neurony), podpůrné buňky (glie), cévy a chemické látky, které společně umožňují vnímání, pohyb, paměť, řeč i emoce.
„Hemo!" zakřičela krvinka na svoji kamarádku, která plula kolem. „Navštívím neurony, nechceš se mnou?"
„Jistě, pojedu ráda. V mozku si vždy připadám obzvlášť užitečná," odvětila Hema.
Mozek totiž nemá žádný velký kyslíkový sklad. Potřebuje, aby do něj proud krve přitékal neustále. Dorazily přímo k neuronu, který na ně netrpělivě mával dendrity. Oběma krvinkám vždy připadal divně tvarovaný. Připomínal jim hvězdičku, které někdo namaloval dlouhý, roztřepený ocas, axon. Dendrity, krátkými výběžky, přijímal tisíce zpráv od sousedních neuronů, zatímco axonem je odesílal.
„Zdravíme tě, neurone!"
„Ahoj, kamarádky! Já jsem táááák hladový. Dobře, že jste tady!"
Obě krvinky se jen zasmály. Nepřekvapilo je, že se jejich kamarád hned ptá po kyslíku. Mozek sám o sobě sice představuje malou část těla, ale obsahuje asi 86 miliard neúnavně pracujících neuronů. Spotřebuje tak kolem 20 % kyslíku v těle. To znamená, že každou pátou molekulu kyslíku v těle posvačí právě mozkové neurony, které jsou v neustálé pohotovosti a zpracovávají signály na miliardách synapsí.
Která z molekul je molekula kyslíku?
„Ty, neurone, co jsou ty synapse?" ptá se Hema. „Vždy, když chceš další kyslík, tak se na ně vymlouváš."
„Synapse jsou místa, kde si neurony předávají signály. Některé synapse vedou také ke svalovým buňkám nebo k buňkám žláz. Přes synapse si my, neurony, povídáme. Nikdy se nezastavíme."
To už se raději do hovoru připletla i naše moudřejší průvodkyně krvinka. Nechtěla, aby se neuron rozčílil a nedej bože kvůli tomu spotřeboval ještě víc kyslíku.
Najdi cestu bludištěm synapsí!
„No tak počkej, počkej," pustila se do neuronu vždy zvídavá a trošku neomalená Hema. „A co když tělo spí, ha? To přece odpočíváš taky!"
„Hemo, ve skutečnosti je mozek velmi aktivní i v klidu. Většina energie mozku jde na základní provoz neuronů. Přemýšlení nebo řešení úkolů spotřebu zvýší jen o malou část. Je to tak?" obrátila se krvinka na neuron, protože nechtěla mluvit za něj.
„Je to tak, krvinko. Mozek má výkon asi jako malá žárovka, ale běží nepřetržitě.
Kdyby do mozku přestala přitékat krev, ztratíme vědomí už během deseti sekund. Po několika minutách bez krve se v mozku začnou dít nenávratné změny.
To je velmi důležité vědět při první pomoci. Pomoc musí přijít co nejdříve, než bude poškození příliš velké."
„Neurone, rády jsme tě viděly, ale proud nás už unáší zpět k plicím pro další kyslík. Až se ale vrátíme příště, moc rády bychom se dozvěděly víc o synapsích a o tvých pomocnících, gliových buňkách," loučila se červená krvinka.
„Jéé, a mě by zase zajímalo, z jakých částí se skládá mozek," vyhrkla Hema.
„Jasně, milé dámy. S vámi je vždy pěkné se potkat! Příště si zase popovídáme. Však tu budete co nevidět."
Krvinka se znovu otočila do proudu.
„Tak pojďme. Čeká nás ještě spousta cest."
A jelikož krvinka denně absolvuje asi 1 400 cest lidským tělem, je před námi ještě celá řada dobrodružství. Ale to zase někdy příště.
