Naše zvídavá krvinka vystřelila ze srdce rychlostí blesku a vyrazila za dalším dobrodružstvím. Měla ráda tyhle starty. Vždycky se těšila, co po cestě zažije a jaké kamarády potká.
Návštěva neuronu krvinku tak vyčerpala, že se rozhodla tentokrát raději zamířit do pohlavní soustavy za vajíčkem, tedy oocytem. Ačkoliv se krvinka považovala za zkušenou, přece jen už v těle nějaké to dobrodružství zažila, oocytu se ve zkušenostech nemohla rovnat. Oocyty totiž začínají svůj život ještě před narozením dívek. Je to tak! Představte si, začínají vznikat už ve 3.–4. měsíci těhotenství.
Poznáš, která buňka je oocyt?
Krvinka vybrala zatáčku do vaječníku a už zdálky halekala na svého kamaráda: „Ahoj oocyte, tak co? Stále jsi zaseklý?"
Prohlédla si svého kamaráda a málem jí překvapením vypadl všechen kyslík z hemoglobinu.
Oocyt začal svůj příběh před desítkami let. Vždy vypadal úplně stejně a vytrvale čekal na svou jedinou šanci stvořit nový život. Nyní se křenil od ucha k uchu.
„Ahoj krvinko, to koukáš, co? Jsem rád, že jsme se ještě stihli potkat. Dnes se totiž vidíme naposledy."
„Ale ne, oocyte, to mě moc mrzí."
„To nemusí, krvinko, vždycky jsem se těšil na tvé zážitky z lidského těla. Je ale na čase, abych zažil to největší dobrodružství i já," zářil oocyt.
Byl obklopen hustým obláčkem podpůrných buněk, které mu neustále nosily zprávy a zásoby.
Krvinka na kamaráda stále udiveně koukala a snažila se vyrovnat se změnou jeho vzhledu. Rozpadlo se mu jádro, dozrál a zvětšil se. I předtím byl jednou z největších buněk lidského těla. Teď si vedle něj krvinka připadala jako trpaslík.
„Dívej na mě, mám už vlastní pólové tělísko, sluší mi, že? Pokud po své cestě potkám vhodnou spermii, tak spolu stvoříme nový život. Proto jsem nashromáždil spoustu zásob, aby z nich embryo mohlo první dny růst."
„Měj se krásně, krvinko, už je čas opustit bezpečný domov vaječníku," vyhrkl oocyt, ani nečekal na odpověď své kamarádky a už se koulel vejcovodem pryč.
Krvinka to naprosto chápala. Když se celý život připravujete na jeden okamžik, abyste splnili svůj účel, také byste vyrazili a naotáleli.
„Přeji ti hodně štěstí, kamaráde!" sotva stihla zakřičet krvinka.
„Tak pojďte, spermie. Kde vás mám? Kde vás mám? Kde vás mám?" notoval si vesele oocyt ve vejcovodu.
Pomozte spermii dostat se k oocytu!
„No nazdar, spermie! To je dobře, že jsi ke mně našla cestu," zahalekal oocyt.
„Moc jsem se snažila být nejrychlejší, a tak jsem běžela přímo za nosem a nikde po cestě neztrácela čas!" odvětila spermie.
„To je moc dobře, tak pojďme na to!"
A tak oplodněním zralého vajíčka vznikl nový život. Ten malý zárodek se postupně dělil na dvě, čtyři a další buňky, až se uhnízdil ve stěně dělohy a začal růst. A jak se vyvíjel dál? Tak o tom zase někdy příště! Toto vyprávění by mohlo zabrat až devět měsíců.
Vraťme se tedy zpět k naší krvince.
Jelikož krvinka denně absolvuje asi 1 400 cest lidským tělem, čeká nás ještě celá řada dobrodružství.
