Naše zvídavá krvinka Krvinka vystřelila ze srdce rychlostí blesku a vyrazila za dalším dobrodružstvím. Měla ráda tyhle starty. Vždycky se těšila, co po cestě zažije a jaké kamarády potká.
Netrvalo dlouho a Krvinka dorazila do aorty, tak se jmenuje největší tepna v těle, na první rozcestí. Řekla si, že dnes prozkoumá něco nového, a vrhla se rovnou do podklíčkové tepny, která pokračuje do paže. Vesele si šplouchala krevním řečištěm, naložená kyslíkem, a nechala se unášet proudem.
Širokými cévami se postupně dostala až do menších vlásečnic. Vlásečnice jsou cévy tak úzké, že vypadají jako jemná pavučina v tkáni. Propojují tepny a žíly, aby se krev dostala úplně všude, i do míst, kam se velká céva nikdy nevejde.
„Jé, ty jdeš taky do ruky?" ozvalo se vedle ní.
Krvinka správně uhodla, že to na ni mluví její kamarádka Hema. Koneckonců už spolu procestovaly mnoho orgánů. Znaly se od malička, z kostní dřeně, kde obě vznikly. Nejvíc se spolu skamarádily, když se společně zbavovaly svého jádra před svou první cestou. Naprostá většina lidských buněk jádro má, takže si naše dvě kamarádky dobře uvědomovaly, že jsou něčím výjimečné. Co už jim možná nedošlo, je, že červených krvinek je v lidském organismu přes 25 bilionů a tvoří naprostou většinu buněk lidského organismu. Tedy tak výjimečné zase nebyly.
„Ty, Hemo, nevyrostla jsi nějak od našeho posledního dobrodružství?" ptala se zvědavě Krvinka a kamarádku si tajně koutkem oka přeměřovala.
„Ale vůbec ne, Krvinko, pořád mám svých 7,5 μm," uchichtla se Hema. Pro představu, to je asi desetina tloušťky lidského vlasu. Kdybychom položili osm červených krvinek vedle sebe, získali bychom řádku dlouhou přibližně jako tloušťka té nejtenčí lidské řasy.
„Ve vlásečnicích je dnes nějak těsno, co myslíš?" pokračovala vesele Hema.
„Ve vlásečnicích je těsno skoro vždycky," zasmála se Krvinka. „Ještěže máme tak speciální tvar, co?"
Hema se začala ošívat a dívat se na sebe, jako by si chtěla zkontrolovat, jestli je všechno na svém místě.
„Je pravda, že se ten náš bikonkávní tvar vážně hodí," odpověděla Hema, když se ujistila, že pořád připomíná dvojitě promáčklý polštářek. Červené krvinky totiž při pohledu z profilu připomínají průřez činky nebo dva talířky otočené k sobě dny. „Jen si představ, kdybychom byly kulaté!" otřepala se hrůzou z té představy.
„Máš pravdu, to by byl děs. Ještěže to evoluce za ty miliony let tak dobře vyladila," přisadila si Krvinka. „Díky našemu tvaru totiž máme daleko větší povrch pro výměnu plynů, a tím i rychlejší vykládání a nakládání, kyslíku dovnitř a oxidu uhličitého ven."
„No jasně," souhlasně přitakávala Hema, „a nezapomeňme, že to není důležité jen kvůli výměně plynů, ale i proto, abychom se dokázaly protáhnout těmi nejužšími kapilárami. Kdybychom byly kulaté, hned bychom praskly, nebo bychom způsobily zácpu v cévě. To by byla ale pěkná otrava!"
Jen to dořekla, objevila se před nimi vlásečnice ještě užší než ta předchozí.
Krvinky se přizpůsobily. Jejich tvar se změnil a začaly připomínat padáčky. Ve vlásečnicích totiž červené krvinky předvádějí skutečnou gymnastickou akrobacii na buněčné úrovni. Musejí se protáhnout otvorem užším, než jsou ony samy!
Ve vlásečnici se proud zpomalil, jako by tělo chtělo dát krvinkám čas, aby se kyslík mohl snadno přesunout přes tenkou stěnu cévy tam, kde je potřeba. Krvinky se naskládaly za sebe, podobně jako mince, a začaly pilně vykládat kyslík a nakládat oxid uhličitý.
S pocitem dobře vykonané práce se opět nechaly unášet zpět směrem k srdci. Proudem se vůbec nenechávaly rozhodit, i to jim umožňoval jejich speciální tvar.
„Ty, Hemo, já už se těším, až se zase někdy podíváme do jater. Dlouho jsme neviděly naše kamarády hepatocyty."
„To je výborný nápad, Krvinko. Tak tam vyrazíme příště," stihla ještě říct Hema, než se obě krvinky ocitly v pravé srdeční síni.
A jelikož krvinka denně absolvuje asi 1400 okruhů, čeká nás ještě celá řada dobrodružství, ale to zase někdy příště.
Co jsme se z pohádky naučili?
- Červené krvinky jsou tvarované přesně tak, jak potřebují. Ne náhodou, ale díky dlouhému vývoji přírody, který se jmenuje evoluce.
- Jejich piškotový tvar má odborný název bikonkávní disk. Znamená to, že jsou z obou stran lehce promáčklé.
- Díky tomuto tvaru se dokážou protáhnout i cévami, které jsou až třikrát užší, než jsou ony samy.
- Kdyby byly červené krvinky kulaté jako kuličky, musely by se v úzkých cévách hodně natahovat a mohly by prasknout.
- Piškotový tvar má trochu membrány na povrchu navíc. Díky tomu se krvinka může ohýbat, skládat a kroutit, aniž by se poškodila.
- Tento tvar také znamená větší povrch. A větší povrch pomáhá rychleji předávat kyslík buňkám a odnášet oxid uhličitý pryč.
- Oproti kulaté buňce má červená krvinka asi o třetinu víc místa pro výměnu plynů.
- Když je proud krve pomalejší, skládají se červené krvinky za sebe jako mince do válečku.
- Když narazí na hodně úzké místo, dokážou změnit tvar. Připomínají pak padáček nebo pantofli.
- Jakmile úzkým místem projdou, během chvilky se zase vrátí do svého původního piškotového tvaru.
