Barva očí je jednou z nejhezčích záhad genetiky. Ještě před narozením dítěte se mnozí rodiče ptají: budou mít modré oči po babičce, nebo hnědé po tátovi? Genetika barvy očí je složitější, než se zdá. Nezávisí jen na jednom genu, ale na kombinaci několika.
🧬 Jak model funguje
Základ tvoří dvougenový model (Eiberg & Mohr, 1996): gen bey2 (chromozom 15, B/b) a gen gey (chromozom 19, G/g). Dominance: B > G > g.
Nad ním pracuje pravděpodobnostní fenotypové mapování: každý genotyp má distribuci přes 6 barev, čímž modelujeme vliv přibližně 150 dalších modifikátorových genů jako stochastický šum.
Prarodiče zpřesňují odhad přes Bayesovu větu. Modroocý dědeček u hnědookého otce naznačuje, že otec je nositel modré alely.
⚠ Model je kalibrován na evropskou populaci. Výsledky jsou orientační pravděpodobnosti, ne klinický nástroj.
📊 Fenotypová matice P(barva | genotyp)
Proč nejde barva očí předpovědět přesně?
Dlouho se věřilo, že barva očí závisí na jediném genu, konkrétně na pravidle „hnědá dominuje nad modrou". Ve skutečnosti se na barvě podílí přes 150 genů, z nichž dva hrají hlavní roli: bey2 a gey.
Proto mohou mít dva hnědoocí rodiče modroocé dítě, pokud oba nesou recesivní alelu. A proto může být výsledek překvapivý i tehdy, když v rodině vládne jedna barva po generace.
Kalkulačka počítá pravděpodobnosti na základě tohoto dvougenového modelu doplněného o vliv dalších modifikátorů. Výsledek proto není jistota, ale nejlepší vědecký odhad.
